Malými i většími kroky se v naší církvi usazuje supervize. Od zrodu myšlenky k výcviku ve skupinové supervizi pro interní supervizory uplynulo 13 let a od zahájení supervizní práce v církvi (leden 2013) téměř 7 let. Biblická sedmička? Dnes jsme o kousek dál. Začíná období větší otevřenosti a porozumění pro supervizi mezi faráři/kami i členy církve.
Na podzim 2019 byl pro církevní supervizory otevřen výcvik práce ve skupinové supervizi vedený Ph.Dr. Milanem Kinkorem. V paměti mi utkvěla odpověď jednoho z nás v úvodním setkání na otázku lektora, kde chci být ve svém supervizním vývoji, co chci umět, co vylepšovat: „Nevím, nemám plán, mám obavy, jestli vzdělání v supervizi skupiny využiji, rád bych neztratil odvahu vést supervizi, rád bych supervizi dělal dál, kdyby to šlo.“
Mnozí jsme to prožívali podobně. Nakonec výcvik zdárně ukončilo závěrečnou evaluací deset supervizorů a otevřela se cesta k práci ve skupinách, která, z mé zkušenosti, naše faráře a farářky, ale i další členy církve zajímá možná víc než supervize individuální.
Ve výcviku jsme zakusili hodně práce na sobě samých. Téměř čtyři roky nás provázely takzvané peer skupiny. Dvě menší skupiny se vedle společných výcvikových setkání pravidelně potkávaly k supervizní práci. Novým a velmi intenzivním způsobem nás to proměňovalo a obohacovalo naši vzájemnost. Prohlubovaly se nám dosavadní znalosti a dovednosti a byli jsme nuceni neustále podávat zprávy a tak zpětně reflektovat své jednání a odpovídat na otázky co jsem se dověděl/a o sobě a co jsem se dověděl/a o skupině.
Různý náhled jednotlivých členů skupiny na můj příběh, zkušenosti druhých s podobnou kauzou i pohled na mou supervizní (ne)zdatnost a současně podpora, jsou nenahraditelné. A jako bonus osobní blízkost. Velmi silně jsem si uvědomila, jak blahodárná byla zvlášť zkušenost z peer skupiny. Jeden z nás už supervidovat nebude. Pavel Kalus zemřel krátce po ukončení výcviku. Setkávání s ním v naší malé skupině pro mě a myslím i pro ostatní členy, zůstane radostí a bohatstvím navzdory jeho smrti.
Zkušenost z posledního období nás, supervizory ČCE, přivedlo k uzavření „rozjížděcího“ období. Dobře nastavenou spoluprací se nyní podařilo vyřešit některé staré otázky a problémy. Třeba, kdo je zadavatel (kdo o supervizi farářů stojí), jak s financováním, jak s hledáním nových supervizorů nebo lepší nastavení pravidel.
Zpočátku jsme byli skupinou supervizorů, ze které jednotlivci konali supervizi, nyní ji konáme i ve skupinách a probíhá další výcvik týmové supervize. Ta se hodí pro práci staršovstev. Současně jsme také skupinou, která je neocenitelnou podporou pro práci svých vlastních členů, supervizorů ČCE. Mít skupinu, do které patřím, je fajn nejen pro práci, ale i pro život.
Lýdia Mamulová, duben 2024