Supervize vznikala na konci 19. století v Anglii a v USA pro oblast sociální práce a lékařství. Cílem bylo dobře připravit adepty pomáhajících profesí.
Funkce supervize:
Výuka
Kontrola a řízení
Podpora a pomoc
Mentální hygiena
Supervidovaný přináší situace – ať problematické či běžné – ze své praxe, v které byl jako profesionál účasten.
Supervize se zaměřuje na danou situaci, dynamické pole tam a v minulosti. To, co se dělo „tam“, může se odrážet „zde“, může se zde nějak projevit. Tomu říkáme „paralelní proces“.
Cílem supervize je pomoci supervidovanému a potažmo klientovi.
Jde o to rozšířit uvědomění profesionála o dané situaci, o tom, co viděl, slyšel, co ho napadalo, co prožíval. Cílem supervize je posun (byť drobný) či určitá změna supervidovaného, či dokonce „aha zážitek“, tedy „osvícení“ či „satori“. Změna profesionála přináší změnu v dynamickém poli.
Dynamické pole je souhrou vzájemně se ovlivňujících sil, které dohromady vytvářejí jednotný interaktivní celek.
Pole je systematickou sítí vztahů, které jsou přirozené a dynamické, přičemž vztahy jsou stále přítomné a projevující se. Vše je součástí pole a vše je polem determinováno. Daným jevům lze porozumět jen pohledem na celé pole, přičemž pozorovatel je zároveň součástí pole a je jím ovlivňován.
Současně nutno brát v potaz, že v supervizi reflektovaná konkrétní situace umožňuje, aby se supervidovaný a koneckonců i supervizor něco naučili do jiných situací. Změna profesionála znamená změnu pro další jeho práci.
Supervize je pomoc a podpora pro profesionála vedoucí ke zvýšení jeho
- uvědomění – sebe uvědomění
- ve zvýšení jeho jistoty a důvěry v sebe,
- v reflexi jeho osobních vkladů do profese.
Supervize není terapie, ale v danou chvíli může zafungovat jako jakási krizová intervence, může dojít k abreakci. Tedy umožní uvědomění si vlastních osobních témat, a tedy poskytne i zvážení, zda supervidovaný má či nemá jít do terapie.
V supervizi omezujeme hovor o klientovi (o faktech jeho života, o jeho příběhu). Zajímá nás, kvůli čemu supervidovaný tento případ přináší, co se chce dozvědět, v čem případně vidí potíž.
Jaká osobní témata se vynořují?
Chybí nějaké informace?
Supervize se zabývá vztahem mezi profesionálem a klientem
a procesem jejich setkání
a zaměřuje se na prožívání profesionála,
a také na to, jakou potřebu chce klient uspokojit, jak ho v tom terapeut podporuje, jak mu jde v ústrety.
Je důležité ozřejmovat a odlišovat
- co vidím a co slyším (to se nazývá primární realita)
- co si o tom myslím (sekundární realita)
- co já profesionál prožívám (to je vztah mezi těmito dvěma realitami)
Důležitou součástí supervize je
- tolerance neznalosti, bezradnosti (je v pořádku nevědět, nerozumět, být zmaten)
- minimalizace hodnocení správnosti a nesprávnosti (zvlášť pokud nechceš supervidovaného zahanbit)
- zvědavost a zvídavost supervizora i supervidovaného
Princip pregnantnosti praví, že situace se vždy organizuje tak, aby byla nejjasnější a nejjednodušší a nejpřehlednější, jak je to možné. To, co se právě teď děje, je tak dobré, jak jen to je možné.
Na závěr:
Cesta k moudrosti má tyto komponenty:
- je v pořádku dělat chyby, je v pořádku být bezradný, nejistý, zmatený,
- dívej se na sebe sama se zvídavostí, ne s kritikou
- buď otevřený, poctivý, tj., pravdivý a transparentní